Auta (nejen) pro ženy

 Blýsknout se před příbuznými…

Což vedlo k tomu, že se prodeje všech typů u nás za rok zdvojnásobily. Land Rover Freelander 2 2.2 TD4 nové generace je na stupínku ceníků značky úplně dole. Je to jen důkaz toho, že řada výrobců druhdy symbolů luxusu míří už pár let s některými auty do sféry vyšší střední příjmové třídy. U LR to vyřešili tím, že nejlevnějšímu modelu Freelanderu ubrali v základním provedení pohon zadní nápravy. A tak není divu, že narazíte na předváděcí akci v obchodním středisku, kde je tento model se slušnou výbavou za tři čtvrtě milionu korun, což byla u této značky dříve cifra jen za ojeté vozy.Testovací model byl pochopitelně podstatně lépe vybavený (kůže, audiosystém, zadní kamera a další „blbinky“), takže jeho cena byla bez pár tisícovek milion. Jenže – i s výbavou a technickými vymoženostmi byla testovaná předokolka asi jen o 60 tisíc dražší, než luxusně vyšperkovaný Yeti od Škody. Což už může leckterého vlastence (a vlastenku) nutit k dumání, jestli nedat pár korun navíc a mít v garáži něco, co vás na společenském žebříčku posune o vrstvu výše. Pokud mi chcete tvrdit, že vám na dojmu, jaký s autem vyvoláte u příbuzných, kolegů a také sousedů vyvoláte, nezáleží, tak to běžte vyprávět svému psychologovi. Ono přijet na party (tahle SUV u nás jezdí převážně ve městech), či na ples i nejlevnějším Land Roverem je pořád na stejné úrovni, jako dorazit mercedesem řady C.

Anglická „konzerva“

Před prvním usednutím do vozu jsem přece jen očekával, že po namlsání luxusem z vyššího Range Roveru Sport HSE mi bude druhá generace Freelanderu připadat jako chudý příbuzný. Freelander je uvnitř skromnější, ale pocit přepychu se tu míhá poměrně znatelně. Palubní deska je sice plastová, ale ne z čínských plastů. Nehledejte zde italskou designovou školu, ale zase pochopíte, proč je pro řadu zákazníků ostrovní konzervatismus tak přitažlivý. Ani po dvaceti letech nebudete mít pocit, že by auto zestárlo (protože bylo vlastně staré a usedlé už při narození).
Užijete si typickou mohutnost těchto vozů, nadhledu nad vozovkou a umírněné plavnosti na silnici i v lehčím terénu (u dvoukolky máte k dispozici volič jízdních vlastností a převodu síly na přední kola podle druhu povrchu). Na mém „testovacím“ okruhu na polních cestách v pražských Záběhlicích, kde jsem už vyzkoušel víc vozů této kategorie, jsem musel v praxi uznat, že na nějaká kouzla v bahně, či sněhu Freelander opravdu není. V jednu chvíli se ve vyjetých kolejích přední kola zakousla a musel jsem zastavit a citlivě pracovat s prvním převodovým stupněm a spojkou, abych se z hlubší louže vyprostil. Na stejném místě si s terénem například Dacia Duster ani nevšimla, že by mohl nějaký problém vůbec být. Ku cti Freelanderu je nutné dodat, že je přece jen o pár metráků těžší, než levné SUV z Rumunska (o výbavě ani nemluvě). Je to ale poučení, že bez připlacení za pohon zadní nápravy si tenhle vůz pořizujte jen na udusané polní cesty a na silnici. Prostě se v přírodě chová dvoukolka jako každá jiná dvoukolka, i když má solidní světlou výšku. Zvládne rozmočenou louku i rozbahněnou cestu (ale ne tankodrom).

Nevýhody dvoukolového pohonu vyvažuje tlačítko, které zapojí elektronické systémy a nahrazuje redukci převodovky (něco podobného najdete i u Yetiho, nebo podobnou "želvu" systém u Renaultu Koleos).Takže když budete mít dobré pneumatiky, vyšplháte a sešplháte i docela příkrá stoupání.

Ideál českých děravých silnic

Tenhle vůz však stejně bude většinou figurovat v garážích
lidí ryze městských – stačí se podívat, kolik jich v českých městech jezdí. S ohledem na kvality podvozku a tlumení spodku budete velebit všechny svaté na stále se horšících českých okreskách (ale i silnicích první a vyšší třídy). Podvozek vás dokonale odtlumí od děr a nerovností, které se zatím nepodařilo zalepit žádnému českému ministrovi dopravy. Pokud si chcete šetřit nervy i páteř, tak zavolejte nejbližšímu dealerovi značky… Kufr má Freelander 2 slušných 755 litrů a když sklopíte sedadla, dostanete se na 1650 litrů. Sice musíte zavazadla zvedat výš, ale s tím se u takového vozu musí počítat. Naftový motor o objemu 2,2 litru kupodivu zvládá průměrnou spotřebu v reálném provozu kolem 7 litru, s lehčí nohou se možná dostanete na tabulkových šest litrů, což je u auta vážícího bez 90 kilo dvě tuny (bez nákladu a všech cestujících) údaj poměrně zázračný, ale uskutečnitelný. Buďte spíš připraveni na úbytek tak 7,5 až 8 litrů. I tak se s nádrží, do které se vejde 68 litrů nafty, dá tankovat podle stylu jízdy po nějakých 700 až 800 kilometrech.
V základním provedení s pohonem jenom přední nápravy se dostanete na skutečně neobvyklou cenu 653 000 Kč (čtyřkolka začíná na 705 000 Kč), ale málokdo si asi odveze vůz bez nějaké výbavy navíc. Ovšem za navigační systém s dotykovou obrazovkou dáte skoro 45 tisícovek… Inu, za pocit jezdit v autě značky, kterou má v garáži také britská královská rodina, něco zaplatit musíte.

Pár čísel na závěr:
Motor: naftový 2179 cm³ 

Výkon: 150 koní

Maximální rychlost: 181 km/h
Spotřeba: 6,2 l/100 km  kombinovaná)