Auta (nejen) pro ženy

Láska na druhý dojem

Auta, která mě v prvním okamžiku po usednutí a prvních kilometrech nadchla, mi ze značné části po letech vyšuměla z paměti. Vozy, se kterými jsem se nějakou dobu sžíval, či je zpočátku neměl dvakrát rád, si pamatuji dodnes. Captiva zřejmě spadne do kategorie číslo 2. Výhrady, které jsem v počátcích měl, se dají jednoduše shrnout do pocitu neohrabanosti. České rozměry jsou podobným vozům přece jen trochu stísněné. Captiva je spíš nákladní, než osobní - alespoň se to v prvních dnech tak jeví. Musíte si hlídat předek i zadek (tam naštěstí při couvání hlídá kamera - kupodivu velmi přesná, s pohodlně vyznačenými barevnými liniemi na displeji, které varují, jak je překážka blízko).

Naftový motor vyžaduje časté řazení, když se zapomenete a necháte vyšší rychlostní stupeň a nízké otáčky, motor se kousne a zhasne. Vůz má přece jen dvě tuny, když ho naložíte, tak ještě 500 kilo navíc - a to už je znát. Vyzkoušel jsem to - převážel jsem 300 kilo obkladů a nějaká zavazadla. Kdybych žil někde v prérii na ranči, kde se nemotáte v úzkých pražských ulících ze všech stran obklopených parkujícími vozy, to by byla jiná... Navíc při nijak divoké jízdě město-mimoměsto klesla už po sto kilometrech rafička ukazatele paliva v nádrži do první čtvrtiny, což mě vyděsilo, že bych musel zajet k čerpací stanici už po 400 kilometrech?

Vyhlídky na testovací týden nebyly tudíž po prvních dvou dnech nijak růžové a v duchu jsem si říkal - už aby bylo po víkendu... Navíc se záhadným způsobem samospouštělo raménko stěrače zadního okna a nebyla kombinace na ovladači, která by ho zastavila. Dokonce i uzamčení auta nechalo stěrač v klidu a běžel dál. Pomohlo jen zastavit, otevřít zadní dveře a zase je zavřít. A modlit se, aby se to neopakovalo. Někdy se spustil stěrač třikrát za hodinu, jnindy byl dva dny klid. Ukažte mi ale novinku, která nemá mouchy. Takové Porsche Panamera muselo v začátcích řešit patné předpínače předních bezpečnostních pásů, takže pro Captivě trhat hlavu?

Pro Sněhurku ano, pro Čechy - možná.

Devizou Chevroletu Captiva je sedm míst. Dvě vpředu, tři vzadu a dvě složené sedačky v podlaze zavazadlového prostoru. V českých poměrech je sedminístná varianta ale v prodejních statistikách všech automobilek na našem trhu poměrně vzácná. Vloni na podzim při premiéře Fordu Grand C-Max zástupci českého zastoupení bez uzardění přiznali, že sedmimístné provedení jako hit v ČR nevidí. SUV a MPV s možností vozit cestující i v kufru má hodně značek u nás, ale prodávají se jen výjimečně. Češi si delší provedení koupí, ale bez sedadel - raději máme velké zavazadlové prostory. Inu, převážení věcí je náš národní koníček. 

U Captivy (ale například také u Dodge Journey) jsou dva sedáky navíc nevyjímatelné, takže je musíte koupit i s celým autem. Kdo by chtěl tenhle vůz jen v pětimístném provedení, musí zamířit ke koncernovému Opelu a sáhnout po kratší Antaře, téměřdvojčeti Captivy. Co je ale potěšitelné - a to jsem nečekal - když složíte druhou řadu sedadel, vznikne prakticky celá rovná plocha bez vyvýšení a schůdků, takže se tu dá stěhovat cokoli dlouhého bez nebezpečí zlomení. Když ještě sklopíte opěradlo předního sedadla spolujezdce, ložná plocha pro oštěpy Barbory Špotákové, nebo Romana Šebrleho jako ušitá...

Potěšitelné je, že sedadla - ať v kufru, tak v prostřední řadě, či vpředu, se sklápějí bez velké námahy a zkoumání, jak to funguje. Což jsou body, které přičtete vozu do kolonky "kladné vlastnosti". Horší je to se vstupem do třetí řady sedadel. I po odklopení prostřední řady potřebujete určitou gymnastickou dovednost, ale to je obecně nedostatek všech aut s tímto provedením.Školáci z prvního stupně by ovšem podobné nastupování a vystupování brali jako dobrodružství. Vetché praprarodiče raději usaďte doprostřed.

Proč si ji koupit?

A jsme konečně v části, kdy budu Chevrolet Captiva chválit. Protože není málo důvodů. Je však nutné si ujasnit, kdo může být cílovým zákazníkem v České republice. Měl by to být nadšenec pro americká auta. Taky by měl mít příležitost občas provozovat točení volantem i mimo vozovky (vzhledem ke stavu mnohých českých silnic po letošní zimě si ale užijete i na nich). Měl by mít rád velká auta (ne obrovská) a nesmí si dělat nároky na snadné parkování v historických centrech měst. Pak si vybere dobře.

Protože získá bytelné auto. Ne že by v testovacím voze napravo vpříč vzadu (tenhle termín mám ještě z vojny) pořád něco nevrzalo, ale za chvíli to ucho přestane vnímat. Myslím, že Captiva vydrží dost. Není to Hummer, na vyšší hrany terénních vln si dejte pozor, nemá zase až tak nepálskou světlou výšku, ale ve středně těžkém terénu se cítí velmi dobře. Projel jsem s Captivou dost vymletou polně-lesní cestu, plnou vody a bláta, kudy obvykle jezdívají jen zemědělci s traktorem, bez snahy uvíznout. Captiva má trvalý pohon na čtyři kola, ovšem intelignetní řídící systém za běžného provozu a stavu vozovky nechá připojenou jen přední nápravu. Že se na kluzkém povrchu připojí i ta zadní vůbec nepostřehnete. Leda snad v tom, že pořád jedete a nestojíte. V terénu se síla motoru přenáší na nápravy i kola velmi rozumně, řídicí jednotka hlídá prokluz každého kola, jak silně šlapete na plynový pedál a podobně. Poměr síly přenášené na přední a zadní nápravu není skokový, například ne jen vpředu vše a vzadu nula, vpředu 50 a vzadu taky 50 procent. Poměry se přizpůsobují podmínkám, takže můžete mít pohon jedna ku jedné, ale taky 70 vpředu a 30 vzadu - elektronika pomáhá i při sjíždění prudších klesání - stačí zmáčknout tlačítko a zařadit jedničku. Elektronika sama přibržďuje (se zvláštními zvukovými efekty, kdy máte pocit, že drhnete spodkem o beton) a určitgě nemusíte mít obavy, že se vůz ze svahu utrhne (pozor - fyzikální zákony platí, takže si předem rozmyslete, co budete sjíždět...).

Jak ubíhaly dny, zpomalovalo se i klesání ukazatele paliva, takže nějakých šest set, možná sedm set kilometrů na nádrž se ujet dá. Není to bůhvíjak ohromující údaj, ale Captiva zase není mini Chevrolet Spark. Když jsem si zvykl na rozměry a zjistil, že posilovač řízení je nastaven velmi citlivě při pomalejší jízdě a nemusím rvát volantem jako u Pragy V3S, začalo mě ježdění s Captivou bavit. Kromě toho má diesel docela slušný zátah i s těžkým vozem. Byť nemůžete přehlédnout klasický turboefekt a mezi sešlápnutím pedálu a skutečnou odezvou je někdy znatelná mezera. Dá se s tím ale žít a brzy se to naučíte i využívat.  Výhodou je, že motor není přehnaně vyhoněný ve výkonu a dá se předpokládat, že ve srovnání s naduoanými názkoobjemovými turbodiesely ho jen tak něco neutahá. Určitě by autu slušelo místo v garáži rodiny s koňmi, nebo menším motorovým člunem, což jsou přívěsy váhy a rozměrů, se kterými si Captiva určitě poradí.

Když jsem přišel na chuť víceúčelovému displeji, pochopil jsem, že filozofie amerických konstruktérů je, že auto musí být jednoduché (blbuvzdorné) a pak je oblíbené a dlouhé roky, tak to hlavně o navigaci v Captivě platí stoprocentně. S některými vestavěnými navigacemi jsem si užil v jiných vozech své. Tady je zadávání dost názorně jednoduché, ulice se s navolenými písmeny načítají samy (a přesně). Příjemné je sekvenční ovládání směrovek, kdy stačí jednou brnknout a blinkry třikrát bliknou (u řady aut je to stále ještě za příplatek), dešťový senzor je dostatečně citlivý (ale ne přehnaně) a zrychluje intenzitu stírání podle toho, jak houstne déšť a rychle pozná, kdy už prší méně a řidiče by to iritovalo.

To všechno jsou důvody, proč byste si měli Chevrolet Captiva 2.2 D pořídit. Zřejmě bych se vyhnul benzinovým agregátům. Ty jsem sice neměl možnost vyzkoušet, ale jak 2,4 l, tak 3,0 l si podle jiných testů řekne o 12 až 14 litrů při rychlejším ježdění, dala vaší pěněžence asi zabrat. Naftový motor není zase až tak žíznivý (jezdil jsem kolem 7 litrů na 100 kilometrů). I když realita se bude v praktickém provozu pohybiovat někde kolem 8 až 10 litrů nafty.

Výhodou amerických aut (i když vyrobených bůhvíkde) je, že si nepotrpí na sarapatičky a vyznávají účelnost. Ono se asi to americké válčení po celém světě odráží i v jejich výrobcích - musí to fungovat, nemusí to být složité, musí to být bezpečné a zachránit život. Tohle Captiva v druhé generaci splňuje. V jednoduchosti je krása a genialita.

Pár čísel na závěr:

Motor 2231 ccm, 4 válce, výkon 120 nebo 135 kW.

Maximální rychlost: 189 až 200 km/h

Spotřeba: 6,4 l/100 km (tabulková)

Cena: dieselové verze začínají na 524 900 Kč, benzinové jsou o přibližně 50 tisíc korun levnější.